Jos 14 | CzeCSP | STEP | A toto jsou území , která zdědili synové Izraele v kenaanské zemi, jež jim přidělili do dědictví kněz Eleazar, Jozue, syn Núnův, a přední otcové pokolení synů Izraele,

Joshua 14

Rozdělení území na západ od Jordánu

1 A toto jsou území, která zdědili synové Izraele v kenaanské zemi, jež jim přidělili do dědictví kněz Eleazar, ^{▼▼24,33; Dt 10,6} Jozue, syn Núnův, a ^{▼▼Pozn. 82 v tabulce na str. 1499}přední otcové ^{▼▼pl., množné číslo (plurál)}pokolení synů Izraele, 2 podle losu jejich dědictví, jak to ⌈přikázal Hospodin ^{▼▼Pozn. 68 v tabulce na str. 1499}prostřednictvím Mojžíše,⌉ ^{▼▼21,2.8n; Ex 35,29; Lv 8,36; Nu 4,49; 15,23; 36,13; Sd 3,4; Neh 8,14} pro devět a půl pokolení. 3 Neboť Mojžíš dal dědictví dvěma a půl pokolením na druhé straně Jordánu; Lévijcům však uprostřed nich dědictví nedal. 4 Synové Josefovi totiž ^{▼▼Pozn. 64 v tabulce na str. 1499}tvořili dvě pokolení: Manases a Efrajim. Lévijcům nedali podíl v zemi, jenom města k ^{▼▼infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]}bydlení a pastviny pro jejich stáda a pro jejich dobytek. 5 Jak to Hospodin přikázal Mojžíšovi, tak synové Izraele učinili a rozdělili si tu zemi.

Káleb získává Chebrón

Synové Judovi pak přistoupili k Jozuovi v Gilgálu a Kenazejec Káleb, syn Jefunův, mu řekl: Ty ^{▼▼perfektum (faktuál, jakýsi „faktický slovesný čas“) [použito často při překladu tzv. prorockého perfektu futurem; Jr 13,17-18]}znáš to slovo, které promluvil Hospodin k Mojžíšovi, muži Božímu, ohledně mě a ohledně tebe v Kádeš–barneji. ^{▼▼Nu 14,30} 7 Bylo mi čtyřicet let, když mě Mojžíš, otrok Hospodinův, poslal z Kádeš–barneje, abych prozkoumal zemi, a já jsem mu přinesl zpět ^{▼▼Pozn. 58 v tabulce na str. 1499}zprávu ^{▼▼Dt 1,22} tak, jak to bylo v ^{▼▼h.: s …; srv. 1Pa 22,7; 28,2; 2Pa 29,10; Ž 77,7†} mém srdci. 8 Moji bratři, kteří ^{▼▼Pozn. 88 v tabulce na str. 1499}vytáhli se mnou, sice rozložili srdce lidu, ale já jsem ⌈šel naplno⌉ ^{▼▼h.: naplnil; Dt 1,36} za Hospodinem, svým Bohem. 9 Tu Mojžíš v onen den přísahal: Cožpak ta země, na kterou šlápla tvá noha, nebude za dědictví pro tebe a pro tvé syny až ^{▼▼sg., jednotné číslo (singulár)}navěky, protože jsi ⌈šel naplno⌉ ^{▼▼h.: naplnil; Dt 1,36} za Hospodinem, mým Bohem? 10 Nuže ^{▼▼n.: proto} hle, Hospodin mě nechal žít, jak to prohlásil. Čtyřicet pět let uplynulo od té doby, co Hospodin promluvil toto slovo k Mojžíšovi, když šel Izrael po pustině, a nyní hle, já jsem dnes ve ^{▼▼Pozn. 54 v tabulce na str. 1499}věku osmdesáti pěti let. 11 Ještě dnes jsem tak silný jako v den, kdy mě Mojžíš poslal. Jaká byla moje síla tehdy, taková je moje síla i nyní, do boje i k ^{▼▼infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]}vycházení a ke ^{▼▼infinitiv absolutní [použito často při překladu příslovcem, např. 1S 1,10; Jr 22,10 („pláčem plačte“)]}vcházení. 12 Nuže, dej mi toto pohoří, o kterém Hospodin promluvil v onen den, neboť ty jsi v onen den slyšel, že tam jsou Anákovci a velká opevněná ^{▼▼Dt 1,28; 3,5} města. Snad bude Hospodin se mnou a podrobím si je, jak to Hospodin prohlásil. 13 Poté mu Jozue požehnal a dal Chebrón Kálebovi, synu Jefunovu, do dědictví. 14 Proto se ^{▼▼Pozn. 64 v tabulce na str. 1499}dostal Chebrón Kenazejci Kálebovi, synu Jefunovu, do dědictví až do tohoto dne, protože ⌈šel naplno⌉ ^{▼▼h.: naplnil; Dt 1,36} za Hospodinem, Bohem Izraele. 15 Jméno Chebrónu bylo ^{▼▼Pozn. 81 v tabulce na str. 1499}předtím Kirjat–arba. ^{▼▼tj. Město Arbovo} Ten Arba byl největší člověk mezi Anákovci. Země pak měla klid ^▼▼11,23 od války.